Obrázek: Openmedia.org

Je symbolické že právě 4. červenec by se pro EU mohl stát dnem nesvobody – dnem, kdy EP a EK započaly likvidaci internetu. 25. června totiž v příslušném výboru EP prošel návrh Direktivy Evropského parlamentu a Rady o copyrightu na jednotném digitálním trhu. 15 z 25 poslanců výboru jej schválilo, a pokud jej 4. července v plenárním zasedání EP neodmítne dostatečný počet poslanců (pak by musel být návrh projednáván celým EP), bude platit v současné, podle názoru mnohých drakonické, nesmyslné a scestné podobě pro kterou se již vžily hashtagy #CensorshipMachines a #LinkTax

V návrhu jsou hned tři body kritizovány řadou organizací  (EFF, Wikipedia) i osobností on-line světa (Vint Cerf, Tim Berners Lee a desítky dalších v otevřeném dopisu). Jde o:

Článek 3: Nová panevropská výjimka pro moderní výzkumné metody analýzy textu a vytěžování dat by byla omezena výhradně na „výzkumné instituce“ a pro „účely vědeckého výzkumu“. Kritikové upozorňují, že tak drastické omezení bude mít vážný dopad na rozvoj technologií pro analýzu textu a vytěžování dat. Bylo by totiž zapovězeno nezávislým výzkumníkům, start-upům a firmám či nadšencům. Evropské organizace (vyjma úzce vymezených výzkumných) by se tak ocitly ve značné nevýhodě.

Článek 11, tzv #LinkTax: Kdokoliv používající u odkazů na on-line články úryvky či jiné citace obsahu z on-line médií si musí obstarat svolení vydavatele – vztahovalo by se na obsah 20 let od data vydání. Článku 11 se proto také přezdívá daň z odkazů, daň z úryvků apod. Argumentem komise je, že média jsou odkazy obsahujícími například titulek a část perexu poškozována, protože lidé si vlastní články nečtou. Že je to holý nesmysl, ukazují zkušenosti ze Španělska a Německa, kde byla podobná omezení již zavedena. V prvním, španělském případě to vedlo ke drastickému poklesu návštěvnosti a čtenosti zpravodajských webů, v Německu zkušenosti také nejsou nejlepší a příslušná legislativa bude nejspíš zrušena. Navíc je to v podstatě snaha o likvidaci základního prvku webu – hyperlinků: na link, o kterém se nelze dozvědět, co na něm naleznete, nejspíš nekliknete.

Článek 13, tzv #CensorshipMachines: Internetové platformy hostující „velké objemy“ obsahu nahrávaného uživateli musejí monitorovat jejich chování a filtrovat příspěvky pro odhalení a prevenci narušení copyrightu – zkráceně „robocopyright“ nebo „robocenzura“. Snaha vyřešit spory typu YouTube (Google) vs. hudební vydavatelé znamená, že veškerý nahrávaný obsah by měl být kontrolovaný proti databázi veškerých autorsky chráněných děl. To s sebou nese několik zásadních problémů – zaprvé to nefunguje, ani YouTube a některé další velké platformy nedokážou spolehlivě copyrightovaná díla odhalovat a blokovat (a naopak nezřídka je chybně blokován obsah legální). Navíc je téměř jisté, že společně s blokováním nelegálního obsahu by byl rotobicky blokován legální odvozený obsah – například parodie, memy a podobně. Problémům by patrně čelila také Wikipedie a obrovský problém by článek 13 představoval například pro platformy umožňující sdílení a hostování programového kódu.

Co s tím?

Pro začátek si můžete přečíst kritický text Cory Doctorowa na EFF, případně argumenty obou stran na TNW. A pokud vám svoboda on-line prostoru není lhostejná, doporučujeme kontaktovat naše evropské poslance, můžete využít třeba tento on-line nástroj.