KPC bych přál, aby se dál dařilo sladit požadavky a pravidla globální korporace s potřebami lokálního trhu

Jan Dohnal se v roce 2004 stal prvním EP (Exekutivním Partnerem) Gartneru v Česku. I jeho jsme se proto vyptávali, jak vzpomíná na začátky fungování českého zastoupení Gartneru.

Jan Dohnal
Na konci 60. let minulého století se stal systémovým programátorem mainframe systémů IBM/360 v pražských IPS. V osmdesátých letech přednášel výpočetní techniku a software na Provozně ekonomické fakultě ČZU a v roce 1988 nastoupil do českého zastoupení IBM, jehož tuzemskou pobočku následně od roku 1990 do roku 1997 řídil. V roce 1998 se stal profesorem na VŠE a od roku 2002 do roku 2020 působil jako nezávislý exekutivní partner Gartneru. V současné době kombinuje zasloužený odpočinek s částečným profesorským úvazkem na VŠE.

Začínal jsi jako systémový programátor na IBM 360 v Inženýrsko -průmyslových stavbách, takže tvá paměť sahá rozhodně dál než Gartner samotný, přesto vzpomeneš si, kdy a kde jsi úplně poprvé o Gartneru slyšel?
To bylo už ke konci mého působení v českém IBM. Jako generální ředitel jsem se staral nejen o to, aby firma fungovala, ale také jsem sledoval aktuální trendy – a tak se mi dostaly na stůl reporty Gartneru, které
byly ve své době velmi dobré – byť ve srovnání s tím, jak vypadají studie dnes, byly vlastně celkem skromné.

Pro ty, kdo mají přístup k materiálům Gartneru, zmíním, že i tyto dvacet či více let staré studie jsou na portále stále přístupné a mohou se na ně podívat – ať už k tomu budou mít nějaký skutečný důvod, nebo to bude jen ze zvědavosti či nostalgie.
To je pravda a já bych k tomu ještě dodal, že v té době byly studie poměrně technicky a suše psané, zatímco to, co Gartner vydává dnes, je uchopitelnější a lepší – a v případě služeb jako EXP navíc vlastně střižené na míru klientovi.

Zlepšila se také vizuální stránka – na přelomu století byly studie vlastně jen textem tu a tam doplněným grafem nebo hype křivkou, zatímco dnes je to spousta infografik a schémat či slajdů, které usnadňují pochopení daného tématu. Posuňme se ale dál – většinu devadesátek jsi strávil v IBM na pozici generálního ředitele, country managera, co tě po roce 2000 přesvědčilo nastoupit do vznikajícího českého zastoupení Gartneru?
Ta odpověď má dvě části. První je o komunikaci a osobní zkušenosti s Gartnerem – já se s Oldou Příklenkem a analytiky poprvé osobně potkal 11. září 2001, to je bohužel zapamatovatelné datum, na prezentaci Johna Radcliffa, kterou Olda uváděl. Poté jsme postupně diskutovali o různých věcech a nakonec mi Olda nabídl, zda bych pomohl oslovit některé klienty, a z toho vedla přímá, byť ne úplně jednoduchá cesta k exekutivnímu partnerovi, což byla funkce, jež tehdy existovala pouze na Západě, navíc s řadou podpůrných funkcí, zatímco já začínal jako sám voják v poli.

Lákala mne ale také možnost nabídnout studentům trochu jiný pohled na to, jak může fungovat propojení IT a byznysu, což pro mne bylo vždy silné téma – ostatně napsal jsem o tom i knihu IT jako součást byznysu.

To nás přivádí k dalšímu tématu. Ty jsi působil řadu let na VŠE jako profesor, poté nějakou dobu i na ČVUT – jak byl v té době vnímán Gartner v akademické sféře, jak moc jej znali studenti či přednášející a profesoři?
Musím přiznat, že někdy kolem roku 2002, tedy v době, kdy jsme s Oldou už spolupracovali, byla ta znalost mizivá – VŠE je přitom to správné prostředí, kde by se měla témata z IT propojovat s byznysem a studenti v tomto směru vést. Měl jsem tak jedinečnou příležitost ukázat a vysvětlit některé z metodik, jako jsou například magické kvadranty, hype křivky, a vést studenty k tomu, aby uvažovali podobným způsobem.

Řekl bych, že dnes už je situace v akademické sféře lepší než před dvaceti lety – sám jsem měl před
několika roky příležitost vidět, že například na FIS FFUK jsou některé klasické frameworky Gartneru,
jako je osm stavebních bloků CRM, součástí studijního kurikula. Gartner, to jsou kromě kvadrantů
či hype křivek také četné předpovědi. Zkoušeli jste někdy něco takového sestavit tady lokálně?
Na tvorbu rozumných výstupů je potřeba mít velký aparát lidí, abys mohl zobecnit nějaký závěr nebo vytvořit předpověď. V tomhle smyslu jsem se nikdy o podobné předpovědi nepokoušel. Se studenty jsme se ale snažili o aplikaci postupů a pohledů Gartneru do českého prostředí.

Sám jsi nicméně zažil prakticky celou evoluci výpočetních systémů od mainframů přes zrod internetu až po dnešní technologie, jako jsou například internet věcí nebo IoT. Uvažuješ někdy o tom, kam směřujeme dál?
Internet udělal se společností nepředstavitelné, ale zdaleka nejen pozitivní věci – ostatně stačí se podívat na prakticky libovolnou on-line diskuzi, kde zamindrákovaní šílenci urážejí kdekoho. Dalším zlomem bude nepochybně AI – umělá inteligence, která společnost opět zásadně změní, jen dnes neumím říct, zda k lepšímu, nebo k horšímu. Může to ale být věc úžasná, když se uchopí správně do ruky a používá v byznysu i jinde. Její dopady, myslím, pocítíme velmi brzo i proto, že jde o vývoj nelineární a velmi dynamický. Ostatně AI a související věci byly často předmětem diskuzí s klienty v rámci exekutivního programu v posledních letech.

U toho bych se s dovolením na chvíli zastavil – jaké aspekty nebo dopady AI je zajímaly? Šlo spíš o praktické uchopení a nasazení a monetizaci v byznysu, nebo uvažování o tom, kam směřujeme?
Měl jsem jak klienty, které zajímalo čistě praktické byznysové uplatnění – zda a jak se změní výkonnost a její měření a podobně, také jsme se ale s jedním zákazníkem, který se snažil hledět dál do budoucnosti, věnovali například tomu, zda a jak bude možné AI použít při řízení týmů a vedení pracovní síly, což mne tehdy velmi zaujalo. Byl to jeden z případů, jež ukazují, jak dobrý nástroj je pro Gartner exekutivní program. Když se v něm totiž sejdou dva lidé, tedy exekutivní partner a jeho klient, kteří si skvěle sednou, už nejde jen o podporu a dodávání služby – vznikne z toho oboustranná spolupráce, z níž mohou vzejít i nová témata výzkumu pro analytiky.

Taky se mi ovšem stalo, že jsem klientovi na první schůzce říkal, „myslím si, že by bylo dobré se podívat na IT governance“, a jeho reakce byla, „pane profesore, prosím vás, neotravujte mne s takovýma ptákovinama“. Nicméně po tři čtvrtě roku jsme nakonec dělali revizi IT governance – takže někdy je to také činnost osvětová a ve všech případech je důležité, že Gartner má kvalitní materiály, nástroje a analytiky, kteří dokážou věci jasně zformulovat.

Je něco, čeho se v oblasti technologií do budoucna obáváš, a naopak něco, na co se vyloženě těšíš?
Co se týká obav, ty souvisejí s AI, jak jsem asi naznačil – především to, že dnes nevíme, zda umělá inteligence vědomí má, může mít a bude mít. To je něco, na co bychom si měli dát dobrý pozor a pečlivě to sledovat. Odborně a pracovně už dnes nefunguji, takže se zabývám svými koníčky a mezi ně patří i to, že na webu sleduji a těším se na další technologické novinky. A někdy se mi při tom vybaví zajímavé vzpomínky. Sám jsem kdysi programoval IBM/360 v Assembleru, Fortranu a také se mi tehdy dostal do ruky programovací jazyk RPG – Report Program Generate, který IBM vytvořila někdy v roce 1959. Já jsem se s ním seznámil později v IPS a velmi mě to zaujalo – celý systém RPG vyšel ze zpracování děrných štítků, kdy uživatel na vstupním formuláři popsal jednotlivá pole vstupního záznamu. Následně na formulářích pro zpracování vyznačil, co se má s poli na vstupním záznamu dělat, na výstupním formuláři pak stanovil, co se má objevit na výstupech. Vlastní programování je přímo v kompilátoru, je to tedy vlastně neprocedurální programovací jazyk, který byl navržen, aby se programování v padesátých letech mohly věnovat například ženy v domácnosti bez jakéhokoliv vzdělání v informatice. A pak si udělejme velký oblouk k dnešku.

Pochopitelně dnes máme lowcode, no-code nebo řešení Microsoftu pro programování s využitím
„AI“ asistence, která vyhledává potřebné knihovny nebo pasáže kódu a všechno to běží v cloudu. Vše se vlastně děje v cyklech a posouvá se dál. Máš něco, co bys přál KPC a Gartneru do dalšího cyklu deseti nebo dvaceti let?
Já bych KPC přál, aby se dál dařilo sladit požadavky a pravidla globální korporace s potřebami lokálního trhu. A hlavně aby Olda měl i dál štěstí na bezvadné lidi.